Největší štěstí jsem vždy nacházel v práci, protože úsilí je už samo o sobě odměnou.

William Gladstone

Myšlenka vzniku Sebies začala před dvěma lety na podzim roku 2013 na zahraničním studijním pobytu v Portugalsku. Od školy jsme v uvítacím balíčku s prospekty dostaly i sešit o velikosti A5, čistý, nelinkovaný. Co s ním? Pokud se můžete pyšnit krásným písmem, tak žádný problém, ovšem já bohužel stojím na straně řeky těch zoufalců, po kterých nikdo nerozluští ani nákupní seznam. (Odmala se to snažím přeorientovat na výhodu, a sice že s tímhle tajným písmem aspoň nikdo nerozluští můj deník – tedy až na tento…)

Navzdory tomu, že většina lidí o Erasmu prohlašuje, že to byl nejlepší rok či půlrok jejich života, mně se bohužel moc nevydařil. Portugalci mi bohužel k srdci nepřirostli. Díky své neorganizovanosti, neschopnosti jasně představit zadání jakýchkoli školních povinností a absolutním nevnímáním času – když mluvím o nevnímání, tak myslím několika hodinová zpoždění braná jako samozřejmost. Ale člověk nemůže být šťastný všude a někdy to holt prostě nevyjde, takže žádné stěžování, protože k něčemu ten půlrok určitě byl.

Ten malý nelinkovaný sešit jsem těsně před Vánoci začala pokreslovat kresbami šperků do vlasů.

První den, 22. prosince 2013, vnikly v Portu hned první tři návrhy. (Jeden z nich už byl dokonce realizován a fyzicky vyroben!) Vrátila jsem se tehdy z kina úplně u
vytržení z nového dílu Hobita: Šmakova dračí poušť. Ve zkratce tam elfí král má naprosto úchvatnou korunu, která by přetransformovaná mohla vypadat skvěle k nějakým plesovým šatům. Tak jsem si začala kreslit její vlastní verzi. A pak přišly další návrhy a s návrhy i shánění materiálu, díky kterému by návrhy mohly opustit papír a vrhnout se do vlasů. V létě 2014 jsem začala vyrábět. Nebyly to moje první ozdoby, ty přišly mnohem dřív, už na střední škole, ale vždy jen jednou za čas a kvůli konkrétní příležitosti, pro mou vlastní potřebu (například taneční, plesy, oslavy narozenin apod.) Pořád to ještě ale nebyly Sebies, jen krabice ozdob, které nedočkavě čekaly, až si je někdo vyzkouší.

Průlom nastal při rozhodování tématu diplomové práce. Nechtěla jsem psát jen tak o něčem, pro cizí firmu, nedej bože o tématu, které mě zas až tak netankuje. Chtěla jsem psát o tom, co mě bude bezvýhradně bavit a co mě taky hodně naučí. Šla jsem si tedy pro radu na Snídani s Olgou. Pro ty z vás, kteří jste o téhle fantastické věci ještě neslyšeli, tak Snídaně s Olgou je každotýdenní možnost studentů oboru Marketingové komunikace na Fakultě multimediálních komunikací na UTB ve Zlíně zajít si popovídat, nebo v mém případě se poradit, s ředitelkou tohohle báječného ústavu paní docentkou Olgou Juráškovou. A radu jsem dostala, samozřejmě skvělou, a sice jít do diplomky na téma Sebies, které v té době ještě ani neměly jméno, zato měly milion plánů.

Poslední návrh do toho malého nelinkovaného sešitu jsem nakreslila o rok později po prvním návrhu, 28. prosince 2014. Když jsem pak nalistovala na první stránku a přečetla si datum, tak mě napadlo, že když už jsem u něčeho vydržela rok, tak to možná nebude jen tak a bude stát za to ještě dlouho pokračovat.

Podnikatelský plán Spoch a Marsl
Business plán v mašlích.

V návaznosti na diplomovou práci jsem zlanařila své dvě spřízněné duše a zároveň spolužačky, Any a Jany, abychom Sebies použily i jako téma pro business plán, který jsme měly vypracovávat v předmětech Spotřebitelské chování a Marketing služeb pod vedením paní doktorky Martiny Juříkové. Sebies tedy přešly z fáze papír a krabice do fáze počítačové obrazovky v podobě tabulek, dotazníků, formulování cílů a jiných hrůzných činností, které jsou sice stejně příjemné jako dvouhodinovka matiky na střední, ale náramně užitečné.

To ale pořád ještě nestačilo, chtělo to online materiál, a tak se za měsíc a půl povedlo zorganizovat celo víkendové focení, jehož výsledkem je dnešní záložka Galerie na tomto webu. V návaznosti na focení byla založena facebooková stránka Sebies.com, jako první malý krok do online světa. V závěsu za ní následoval Pinterest a teď na podzim jsme se konečně odhodlali i k Instagramu. I když sociální sítě nejsou v mém případě tou nejoblíbenější disciplínou, tak je to báječný prostředek k tomu se setkat s vámi, tedy s dalšími příznivci Sebies. Vždy když přijde někdo nový, ať už se to projeví komentářem k fotce nebo novým označením To se mi líbí, tak je z toho radosti na několik dní. Protože čím víc baví Sebies vás, tím víc baví Sebies mě a všechny ostatní, kteří mi s nimi pomáhají, a jsem jim za to neskonale vděčná.

Kam jsme se tedy dál posunuli? Přes dokončený business plán až k těmto webovým stránkám, které sice stály valnou část letních prázdnin a spoustu odloženého volného času, ale mám z nich takovou radost, že bych ten čas nevyměnila za nic na světě. Jako to řekl William Gladstone, britský státník mezi lety 1880 a 1894: „Největší štěstí jsem vždy nacházel v práci, protože úsilí je už samo o sobě odměnou.“ I v tomto případě je tenhle web zdrojem nezměrné radosti z odvedené práce a úsilí.

Na závěr se ještě vrátím k tomu malému nelinkovanému sešitu o formátu A5. Na obálce má velký nápis v Portugalštině: „Para onde queres ir?“ Nikdy mě moc nezajímalo, co znamená a hodiny portugalštiny mě bohužel dostatečně nepoznamenaly. U psaní tohoto článku mě napadlo si ho konečně přeložit. Málokdy mě Google překladač, takhle dostal. „Kam chceš jít?“ ptá se obálka sešitu. Já už jsem mu to po tom ročním kreslení asi dostatečně nasvítila, takže se zbývá zeptat, kam chcete jít vy a jestli půjdete aspoň chvíli i se Sebies… Brzy naviděnou a báječný den všem!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *